Možná se vám stalo, že jste si jako partnera pro sportování vybrali opačné pohlaví, ale záhy jste zjistili, že jsou vaše schopnosti a síly značně odlišné. Když dámy po hodinách strávených tréninkem vytáhnou svého partnera od sledování televize si zaběhat, stejně je může bez většího úsilí předběhnout. Podobné zkušenosti můžete nabýt třeba i při společném hubnutí. Pánové shazují i přebytečné kilogramy lépe než ženy. Jsme sice stejného biologického druhu, ale z fyziologického hlediska se značně lišíme.
Tyto rozdíly jsou dány odlišnou stavbou a složením mužského a ženského organismu, ovlivňují tak fyziologické funkce, biomechanické vlastnosti pohybu a fyzickou výkonnost.
Rozdíly jsou dány odlišnou stavbou organismu
Ženy mají nižší tělesnou výšku, kratší končetiny, užší ramena a širší pánev a tím i níže položené těžiště těla. Významný je poměr zastoupení tukové a svalové tkáně – ženy mají převahu tukové tkáně nad svalovou hmotou. U žen zastupuje tuková tkáň přibližně 25 % tělesné hmoty, kdežto u mužů pouze kolem 15 %. Typické je i rozložení tukové tkáně, které se u mužů soustřeďuje převážně v oblasti břicha a u žen v oblasti pánve.
Kde se tyto odlišnosti vzaly?
Základ rozdílů tkví v jádře našich buněk. Ženský genotyp je označován XX a mužský XY - chromozomy X a Y se od sebe odlišují velikostí a počtem genů.
Muž potřeboval svalstvo k lovu a odhánění nepřátel, žena se starala o děti v blízkosti obydlí
Stavba těla má také evoluční příčinu, která se zabudovávala do naší genetické informace. I když dnes to tak nemusí vždy vypadat, jsme naprogramováni tak, abychom se dokázali postarat o potomstvo. Podle populárních představ o pravěkých lidech muž lovil a odháněl nepřítele, k tomu potřeboval silné a vytrvalé svalstvo. Žena se naopak starala o děti v blízkosti obydlí a sbírala plody.
Svalová vlákna jsou mužů větší a zastoupeny ve větším počtu
I když poměr svalstva mužů a žen je rozdílný, žádný průzkum zatím neprokázal, že by se lišila jejich stavba. Svalová vlákna jsou u obou pohlaví stejně stavěná, pouze u mužů jsou větší a zastoupeny ve větším počtu. Udává se, že muži mají průměrně oproti ženám o 40-60 % silnější horní a o 25 % dolní polovinu těla. Za tvorbu bílkovin a růst svalů je zodpovědný mužský pohlavní hormon testosteron, který se sice v ženském těle tvoří, ale pouze v minimálním množství.
Svaly a bazální metabolismus
Tím, že mají muži více svalové tkáně, mají vyšší hodnotu bazálního metabolismu. Bazální metabolismus zabezpečuje přísun energie pro funkci důležitých orgánů (srdce, plic, nervového systému, jater, ledvin, pohlavních orgánů, svalů a kůže). To znamená, že čím máme více svalové hmoty, tím více kalorií spálíme i ve stavu tělesného klidu. Proto by dámy neměly vynechávat posilování kvůli strachu z nadměrného růstu svalů.
Z dalších důvodů, proč nemůžou pánové měřit své výkony s dámami, jsou zásadní rozdíly v oběhovém systému. Ženy mají menší srdce, zhruba o 10 % nižší objem krve a navíc ještě menší podíl červených krvinek a hemoglobinu, které jsou schopny přenášet kyslík k pracujícím svalům a odvádět odpadní oxid uhličitý. K tomu mají ženy menší hrudník a méně plicní tkáně - nižší aerobní kapacitu, takže efektivita výměny kyslíku a oxidu uhličitého a jejich cirkulace v celém těle je podstatně náročnější, než v mužském organismu.
Ženský organismus přechází při sportu dříve na anaerobní laktátový způsob
Aby se při sportu zabezpečil dostatečný přísun energie pracujícím svalům, přechází ženský organismus dříve na anaerobní laktátový způsob. Tím se energie přestane získávat z tukových zásob, kterých by se tak rády zbavily. Zároveň se vyplavuje do svalů více kyseliny mléčné, která omezuje další pohyb.
Závěrem
Proto, jestli si pro sportování a hubnutí vyberete partnera opačného pohlaví, tak už víte, že soutěžit mezi sebou nemá cenu. Pokud chcete soutěžit, soutěžte jen sami se sebou. S partnerem si užívejte zdravě strávený čas a společně se motivujte k lepším výsledkům!
Použitá literatura
Rozdíly mezi ženami a muži z hlediska neurofyziologie - František Vyskočil www.learned.cz
DOBŠÁK, Petr et kol. Klinická fyziologie tělesné zátěže. 2009. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-4965-9.