Slovensko je mezi alergiky na potraviny velmi oblíbenou destinací. Téměř v každé restauraci se setkáte s malými čísly za každým pokrmem, jež označují jednotlivé alergeny. O seznam alergenů stačí požádat obsluhu a ona vám jej donese.
My jsme vyrazili prozkoumat Malou Fatru. Dojeli jsme vlakem do Žiliny, kde jsme přestoupili na autobus do Terchové. Malebná vesnička pod horami se ukázala být velmi vstřícná k celiakům. V obchodě při hlavní ulici nabízeli domácí bezlepkové těstoviny a ve vedlejší restauraci z nich vařili výborné pokrmy.
První večeře nás čekala ve Štefanové, pod samým úpatím hor. Slovensko potvrdilo své dobré jméno. V jídelním lístku byla čísla za každým jídlem a díky seznamu alergenů jsem nemusela obtěžovat obsluhu, aby mi řekli, co mohu a co ne. Zapečený chřest se šunkou a sýrem byl opravdu výtečný.
Jelikož jsem se obávala, že nahoře v kopcích už tento servis nebude, vzala jsem si s sebou malou zásobu bezlepkového jídla. Záhy jsem zjistila, že úplně zbytečně. Hned na první zastávce v Chatě pod Chlebom jsem jásala radostí, když mi paní za barem prozradila, že veškeré polévky a uzeniny mají bezlepkové. Místo obyčejného vývaru jsem ochutnala místní "kapustnicu" (naší zelňačku) a byla opravdu vynikající.
Obávala jsem se, že bezlepková strava bude v kopcích problém. Obavy byly zbytečné
Nakonec jsme dobroty zapili domácí bezovou a jahodovou limonádou a mohli jsme jít spokojeně spát. Nezklamala ani Chata pod Suchým. Měli totožnou nabídku, jako v Chatě pod Chlebom, jen jim tu chyběla ta vynikající limonáda.
Veškeré zásoby, které jsem s sebou z obavy tahala, jsem přivezla zase domů. Slovensko mě svým přístupem k lidem s potravinovými alergiemi opravdu nadchlo a určitě se vydám prozkoumat i další slovenské kopce. Dokonce i ceny nebyly přemrštěné na to, že jsme dlabali v takové výšce.
Tip na závěr
Pokud plánujete také vyrazit na Malou Fatru, doporučuji si pročíst tyto webové stránky. Pomohou vám usnadnit plánování tras.
Enjoy your journey! :-)